V malé mexické vesničce přiráží ke břehu loďka. Americký turista chválí mexickému rybáři kvalitu
jeho úlovku a ptá se ho, jak dlouho mu trvalo, než to nalovil.
"Ne moc dlouho."
"Tak proč jste tedy nezůstal chytat o něco déle a nenachytal jich víc?"
Mexičan mu vysvětluje, že jeho malý úlovek je pro jeho potřeby a potřeby jeho rodiny dostačující.
"Ale co děláte ve zbylém čase?"
"Vstávám pozdě, trochu rybařím, hraji si s dětmi, mám siestu s manželkou, večer jdu do vesnice
podívat se za přáteli, dát si pár panáků, zahrát si na kytaru a zazpívat pár písniček... Mám plný život..."
Američan ho přeruší: "Mám vzdělání MBA na Harvardu a můžu vám pomoct. Začnete tím, že budete
denně rybařit o něco déle. Pak můžete prodávat ty ryby, které ulovíte navíc. Za tento zvláštní příjem
si můžete dovolit větší loď, pak si můžete koupit druhou a třetí a tak dále, až budete mít flotilu
rybářských lodí. Místo prodeje ryb překupníkům můžete obchodovat přímo se zpracovatelskými závody
nebo si dokonce nějakou takovou továrnu sám otevřít. Můžete pak odjet z téhle malé vesničky do
Mexico City, Los Angeles nebo třeba do New Yorku! Odtud můžete řídit obrovský podnik."
"Jak dlouho by to trvalo?," ptá se Mexičan.
"Dvacet, možná pětadvacet let," povídá Američan.
"A potom?"
"Co, potom? Teď právě to začne být opravdu zajímavé," směje se Američan.
"Až se vaše obchody doopravdy hodně rozrostou, začnete prodávat sklady a vyděláte milióny!"
"Milióny? Skutečně? A potom?"
"Potom můžete jít do důchodu, usadit se v malé klidně vesničce blízko pobřeží,
dlouho spát, hrát si s dětmi, trochu rybařit, mít siestu a trávit večery popíjením s přáteli!"
IV.